MODELOVÝ PŘÍKLAD Č.1
Všimněte si prosím procesu. Analýzou scény a zvolením toho, čeho chceme dosáhnout, se nám pevně ukotvily dvě ze tří hodnot. V tomto případě se jedná o clonu objektivu a ISO.
Jediné, co zbývá je najít dostatečně dlouhý čas závěrky, pomocí kterého získáme vyhovující expozici.
Naše výsledné nastavení je:
F11 | ISO 100 | 1/60s
F11 – kvůli hloubce ostrosti
ISO 100 – kvůli digitálnímu šumu a dynamickému rozsahu
1/60s – variabilní hodnota, kterou jsme zvolili pro vhodnou expozici
MODELOVÝ PŘÍKLAD Č.2
Naše výsledné nastavení je:
F1.4 | ISO 100 | 1/4000s
F1.4 – kvůli malé hloubce ostrosti
ISO 100
1/4000s – variabilní hodnota
MODELOVÝ PŘÍKLAD Č.3
Naše výsledné nastavení:
1/4000s | F5.6 | ISO 1600
1/4000s – kvůli zmražení pohybu
F5.6 – kvůli proostření celého pálkaře
ISO 1600 – variabilní hodnota
Jak můžete vidět, tak celé kouzlo manuálního režimu se nám smrsklo na to, že si ukotvíme dvě hodnoty rovnou a jen jednou zbývající hledáme pro nás vyhovující expozici.
Ve chvíli kdy chápete poměr času závěrky, clony objektivu a jejich dopady na výslednou fotografii, tak pro vás nebude problém přečíst scénu, vybrat si výslednou podobu, tím si ukotvit dvě ze tří hodnot a tou třetí zmiňovanou získat vhodnou expozici.
A teď s pravdou ven. Všechny tří zmíněné příklady s rozličným nastavením vycházejí z expozičně identické scény. Tedy je to stejná situace, jako bychom fotografovali na jednom místě tři žánry ve stejných světelných podmínkách.