O mně
30.9.1989
Narozen v Liberci
1995
Byl jsem deportován ze severu na východ
Česká Třebová - Semanín
Vyrůstal jsem v domě bez tekoucí vody a první roky, když jel velký kamion po cestě u domu, tak nám strhával elektrické vedení.
V devadesátých letech začala moje mamka podnikat. Pokud jste si někdy kupovali molitanovou houbu na mytí auta nebo si je pamatujete ze škol, tak ty se dělají dodnes u nás doma.
1996
První stupeň ZŠ jsem odchodil na vesnické škole o 50 žácích. Čtyři z pěti let jsme byli vždy dvě spojené třídy (druhá a čtvrtá apod.). Někdo tomu říká malotřídka a někdo dvojtřídka.
Ve druhé třídě jsme měli čerstvě vystudovanou třídní učitelku, která si mě představovala radši ve speciální škole, kvůli problémům s češtinou. Rodiče odmítli.
2001
Druhý stupeň na městské škole v České Třebové. 600+ žáků, každá třída 30 žáků.
Na konci každého ročníku jsem měl maximálně tři dvojky.
Velká inspirace byl pan učitel Hubner, který učil dějepis.
2004-2009
Vystudoval jsem střední zdravotnickou školu v Ústí nad Orlicí. Byl jsme ve třídě jediný kluk a navzdory tomu, že se ještě v té době říkalo, že kluci na zdravce jednoduše jedničku z praxe nemají, tak já ji měl.
Gymnázium a internát jsem měl zakázaný, takže se mé možnosti výběru velmi omezily. Byli jsme první rok, který mohl dávat pouze jednu přihlášku na střední školu.
Během střední jsem měl jako protiváhu holčičímu kolektivu kapelu. Hráli jsme Hard Core a jezdili po pajzlech a klubech hlavně v Královéhradeckém kraji a občas jsme vyrazili i někam dál.
Do ZUŠ jsem nikdy nechodil a na první elektrickou kytaru jsem si vydělal z letních brigád v patnácti letech.
2009
Našetřil jsem si peníze na první DSLR Nikon D80. Fotil jsem již na základní škole, ale nebyla to úplná vášeň, dokud jsem neměl možnosti plně využít vše, co fotografie nabízí.
2009-2010
Na konci střední jsem nevěděl, co si počít a v čem pokračovat. Práce ve zdravotnictví mi šla, ale přišla mi v jednu chvíli málo kreativní a deprimovalo mě, že se musí šetřit kvůli penězům materiálem, který pomáhal rychleji hojit rány například na interně.
Odešel jsem na MU do Brna. Konkrétně na přírodovědeckou fakultu, kam jsem se dostal po té, co mi nevyšla má hlavní volba. Po větě: "cítíte jak se ta limita blíží nule?" jsem věděl, že končím.
Tento rok jsem měl první pravou ataku migrény, která mě dostala až na příjem neurologického oddělení, kde jsem vykonával praxi na zdravce. Diagnóza: migrenik bez zjištěné příčiny.
2010-2013
Vystudoval jsem bakalářský stupeň na pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové.
Mimo studia jsem propadl sportu a za méně rok někde mezi lety 2011-2012 jsem zhubnul 50kg. Tato zkušenost mě naučila, jak čas a nekonečná práce na sobě hraje v můj prospěch.
Jako protiváhu ženskému kolektivu na pedagogické fakultě jsem hrál Rugby League. Za svůj úspěch považuji účast v rámci české reprezentace výběru univerzitních hráčů a další rok účast v širším výběru reprezentace mužů.
Během mého studia zemřela nejmilejší osoba na světě, moje babička, která mi ukázala základy pečení. Proto u mě někdy můžete vidět kafe a perník, jako vrchol dekadence.
2013-2014
Měl jsem výpadek u přijímaček na navazující prezenční studium. Otevíral se poslední ročník a od dalšího roku bylo možné studovat již jen dálkově.
Měl jsem kvalifikaci, ale ještě probíhala ekonomická krize, takže sektor v mé specializaci byl plně personálně obsazen. Má první práce, kterou jsem našel byla asistent ve speciální MŠ logopedické. Výplata za půl úvazku činila 4000 Kč čistého za měsíc.
O pár měsíců později jsem se stal sociálním pracovníkem v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež.
2014-2016
Vystudoval jsem dálkově při práci magisterský stupeň na pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové.
Někdy v tuto dobu jsem si vážně poranil rameno při rugby zápasu, což mě dlouhodobě vyřadilo a vrátil jsem se tedy více aktivně k fotografii. Fotil jsem vždy, ale bez hodin v posilovně nebo na hřišti jsem potřeboval svou energii někam vložit.
V roce 2015 jsem se dostal do neziskové organizace, kde jsem si moc přál pracovat od začátků studií na UHK. Odcházel jsem z této práce přesně po roce a čtvrt. Prakticky při dokončení Mgr. studia.
Na vlastních promocích, jsem mamku seznámil s tím, že odcházím z práce a jdu podnikat jako OSVČ. Jednoduše, že jdu fotit.
2014 - 2016
SIDE STORY
Mezi lety 2014 a 2016 jsem se vážněji věnoval fotografování. Přišly první placené zakázky. Hodně jsem fotil portréty a věnoval se sociálním sítím.
Troufnu si říci, že v tu dobu jsem věděl, co ode mě FB chce, aby byl můj obsah vidět. Negativní efekt je ten, že na interakcích na sítích vzniká dopaminová závislost, která velmi brzy začala škodit mé pokoře k fotografii jako takové.
Vliv na mě měl kamarád Honza Kastner, který už roky podnikal jako OSVČ. Jednou se mě zeptal, zda by nebylo lepší zkusit fotit, když mi v práci platí 10 490 Kč měsíčně a žádný pracovní vývoj mě roky nečeká.
Najednou to člověku celé sepne.
2016 - 2017
Začátek podnikání asi nikdy není snadný. Zakázek přicházelo málo. V tuto dobu jsem se začal věnovat i vzdělávání v tématu základů fotografování, rozjel jsem první mailové lekce, které probíhaly pomocí primitivní automatizace a například serveru navolnenoze.cz to přišlo tak dobře pojaté, že o tom něco málo napsali.
Doma jsem se nutil sedět u PC a vymyslet něco, co zvrátí situaci, při které se vám úspory tenčí. Jenže jsem se musel tímto bolestivým způsobem naučit, že když můj mozek nedostane to, co potřebuje, tak nefunguje, jak bych si přál.
Práce a nápady, které jsem v té době rozvíjel, měly na mé podnikání pozitivní dopad ještě o roky později, ale jejich náběh byl až moc pozvolný.
Někdy na začátku roku 2017 jsem chodil se studenty a lidmi, co nemohli sehnat práci vykládat kamiony ve 4 ráno do průmyslové čtvrti. Pomohlo mi to přemýšlet a hlavně si dokázat, že nikdy není pozdě na poctivou práci rukama.
2017 - 2020
FUJIFOTO
Byl jsem součástí poměrně malé komunity FUJIFILM fotografů, protože jsem si pořídil o pár let dříve FUJIFILM X-Pro, který jsem si totálně zamiloval a tento fotoaparát mi prakticky hned vystrkal Nikon ze života.
Jednou odpoledne se objevila nabídka, že se hledá nový manažer pro firmu FUJIFOTO, která mimo původního e-shopu otevírá i kamennou prodejnu na Praze 1. V inzerátu bylo několik kritérií a já splňoval pouze jedno - fotil jsem na FUJIFILM.
Nebyl jsem přijat a moje reakce na to byla, že neexistuje v ČR nikdo lepší kdo by to mohl dělat. O další hodinu později jsem tu práci dostal. A firmu jsem přebral za dva pracovní dny.
Celé to znamenalo stěhování z Hradce Králové do Prahy, což nikdy nebylo město, kde bych chtěl žít.
Musím se přiznat, že mám toto celé období trochu zastřené, protože jsem pracoval většinu z těch tří a půl let prakticky nonstop. Myslím si, že se mi povedlo firmu reorganizovat, nastavit lépe systémy na jejichž základech a přístupech funguje dodnes a vytáhnout firmu na obrat přes 30 000 000 ročně pro mě byla velmi cenná zkušenost.
Jedna z částí mé práce byla věnovat se komunitě, FUJIFILM fotoaparáty jsem řešil vlastně celé dny a získal postupně hodně bytelný přehled, který jsem začal uplatňovat ve skupinových a individuálních školení na téma ovládání FUJIFILM fotoaparátů.
V našem tiskovém studiu jsem si doplnil vzdělání v oblasti tisku a vytisknul několik Fine Artových výstav.
Větší spojení nejen s technickou, ale i s uměleckou částí fotografické komunity mě hodně ovlivnilo. Po celou dobu mé práce pro FUJIFOTO jsem nejen lektoroval, ale také dál fotografoval komerční zakázky (bral jsem to jako šanci udržet si "oko")
2020 PODZIM
Vzhledem k tomu, že jsme mohli být pomalu jen doma. Přemýšlel jsem nad tím, co bych mohl dělat, když všechno domluvené bylo zrušeno a nemohl jsem ani lektorovat.
Zkusil jsem tedy vytvořit kurz ovládání FUJIFILM fotoaparátů jako online kurz. Doufal jsem, že mi to zaplatí alespoň měsíc života a pomůže mi to trochu přežít lockdown.
Za prvních 12 měsíců, bez velkých výdajů na reklamu jsem jich prodal skoro 150 kusů a tím jsem nejen dostal neskutečný support od FUJIFILM komunity, ale i jsem si neskutečně zamiloval to, kolik lidí se může učit najednou, když je dobře připravený obsah.
Hned po vydání tohoto kurzu jsem si řekl, že chci udělat kurz na základy fotografování. Dal jsem si dva roky investicí do sebe, do techniky a hlavně jsem se dva roky snažil zlepšovat jako fotograf a vybrousit jasnost informací k tomuto tématu.
2020
Světová pandemie zkomplikovala život nám všem. Já tímto prvním nárazem musel provést firmu, ale bylo jasné, že musím skončit s tím, co dělám nebo dojde k absolutnímu vyčerpání mých zdrojů.
V létě 2019 jsem si doslova utrhl záda . Bylo to perfektní vystřízlivění.
Během léta 2020 se za mě našla náhrada a já odešel plně opět na volnou nohu. Měl jsem domluvenou nějakou práci s českým FUJIFILMEM, ale přišel podzimní dlouhý lockdown a z domluvené spolupráce nezbylo nic.
2020 ZIMA
S novými zkušenostmi s prodejem online produktů jsem přišel za Eliškou s nápadem, že je potřeba v ČR udělat online akci pro fotografy. Na první dobrou mi řekla, že se jí do toho moc nechce.
5.5.2021 se konal ORIGINS WORKSHOP
2021
V roce 2021 se konal Origins Workshop, který měl nečekaně velký úspěch. Netušil jsem, že bude mít tolik lidí zájem zaplatit si za připravený obsah, který je originálně vytvořen jen pro danou akci.
Chtěli jsme jít s Eliškou lehce proti proudu a nikdy jsme nechtěli, aby naši přednášející něco dělali za pivo a párek a díky tomu, jsme ihned začali s nejkvalitnějším možným obsahem.
Na oslavu náročného ale úspěšného roku jsem si udělal tři roky odkládaný řidičák na motorku. Je to činnost které se věnuji kdykoliv to jde, protože si u toho čistím hlavu.
2022
V roce 2022 se konal Origins Workshop II, který zaznamenal velmi podobný úspěch jako jednička, a to i přes to, že se konal jen asi 8 měsíců po prvním ročníku.
Během roku se mi podařilo najít vhodný online vzdělávací systém, které nebrání mému pedagogickému srdci a naopak umožňuje proces učení zkvalitnit.
Dále se mi povedlo třikrát neodjet na cestu po Evropě na motorce, ale i díky tomu jsem vytvořil za mě o třídu lepší kurz, protože původní koncept nebyl tak dobrý.
Na podzim 2022 jsem dokončil kurz základů fotografování online, což je první ze série kurzů, které budou na mém webu a v mém portfoliu přibývat.
Doufám, že se dále budu učit od komunity, protože vaše otázky a přístupy mě nutí se zamýšlet nad tím, jak informace předávat a jakou cestou se vydat. Děkuji vám.